Terárium

TYP A VELIKOST:
Pro skupinu zvířat se vyplatí nádrž o rozměru asi 40x40x40cm, a více - zvláště pokud chcete chovat samce se dvěma a více samicemi pohromadě. Chov ještěrek ve skupině je výhodný pro chovatele a přirozený pro zvířata. Pozor, samci obhajují teritorium, nesnesou se tedy dva v jednom teráriu. Skutečnou raritou je nesnášenlivost mezi samicemi. Větrání terária je věc, kterou nelze opomenout. Osvědčilo se větrání shora, možná je i varianta, při níž je jedna stěna terária tvořena buď perforovaným plechem, nebo pletivem. Nejméně náročná a nejrychlejší je ovšem verze akvárium (pokud netěsní, nebo je přímo prasklé, nevadí to) + víko z dřevěného rámu, do něhož je vlepena kovová síťovina (muší pletivo) a to například Chemoprenem, tavicí pistolí, nebo silikonem.
Luxusnější (a dokonalejší) provedení znamená větrání shora a zároveň z boku nádrže, což umožňuje správnou cirkulaci vzduchu. Hotová terária, ktará je možno koupit v obchodech, mívají větrání pod předními posuvnými dvířky a v zadní stěně, případně v různé míře shora. Pokud se rozhodnete vybranému výrobci své požadavky na terárium pro tarentoly raději nadiktovat, pamatujte na dostatečné rozměry větracích ploch. Terárium musí být vzdušné, polopouštního typu. Jak už bylo řečeno, namísto terária lze s úspěchem využít vyřazené akvárium. Nezapomeňte ale na kryt - gekoní tlapky (prsty) jsou opatřeny přísavnými lamelami, díky nimž zvířátka mohou čile pobíhat po skleněných stěnách i po stropě. Pokud to bude strop vaší ložnice, zažijete honičku. Jediné minus "akvarijního" typu terária je, že budete mít přístup dovnitř pouze z vrchu, což může být dosti nepohodlné. Pokud si na to troufáte, terárium si slepte sami. Skla požadovaných rozměrů získáte ve sklenářství, pletivo či plech například v oddělení železářství. Necháte-li si v obchodě poradit, jistě vám v regálu najdou na vzduchu tuhnoucí silikon, kterým se komponenty lepí dohromady. Kryt nebo dvířka je vhodné zajistit proti samovolnému posunutí, stejně jako proti výletním útokům tarentol. Zvířátko, velmi snaživé a velmi šikovné, jak zjistíte, disponuje slušnou silou - je schopno zajistit si dovolenou mimo prostor jemu vyhrazený. Staré triky jsou háček do posuvných dvířek a například kachlička (možno využít jako odkládací plochu) na příliš lehký kryt. V případě pochyb nemějte ostych jistit dvířka či kryt leukoplastí. Už byste své trpaslíčky nemuseli vůbec najít - a to by byla přece škoda. (Nebudete mi potom muset psát dopisy ve znění "Jak se najde uteklej gekon?!") Ptáte-li se po umístění terária v pokoji, vyberte místo raději v klidnější zóně. Nikdy ne přímo před oknem.

TEPLOTA:
Teplota v teráriu může kolísat mezi 18°C až 35°C, tedy pokojová po celý rok. Doporučuje se 26°C-30°C s možností lokálního výhřevu na 35°C. Nižší noční teplota 22-24°C se zajistí vypnutím zdroje. Kdysi na serveru iFauna někdo moudře pronesl, že vůbec nejlepší ze všeho je umístit do terária teploměr a ten neustále sledovat. V případě pochyb je vhodné využít termostat, který zdroj vypne při příliš vysoké a naopak zapne při příliš nízké teplotě. Jste-li člověk zapomětlivý, pořiďte si spínací hodiny, které se postarají o zapínání a vypínání "ohřívačů" za vás.
Výborný je letní "výběh", tedy částečně zastíněná klec na zahradě nebo třeba na balkoně. Nejobvyklejší způsob vytápění je 20W nebo 40W žárovka v květináči. Květináč teplo zachycuje a dále vyzařuje do prostoru, po vypnutí žárovky ještě určitou dobu sálá a pokles teploty v teráriu je tedy pozvolný. Květináč coby kryt je možno polepit pískem či kamínky. Tento jednoduchý zdroj je vhodné zavěsit nad kámen, nebo úlomek dlaždice. Pokud ale nemáte potřebnou elektro- průpravu a zkušenosti, nepouštějte se do výroby topných zařízení. Další možností výhřevu terária jsou topné kabely (zalité do cementu, nebo umístěné pod teráriem na plechu, či skle - to kvůli bezpečnosti). K dostání jsou u nás také topné desky a kameny, které se vkládají přímo do terária. Bývají ovšem dražší. Vždy se řiďte přiloženým návodem a pamatujte, že topná deska či kámen by měl pokrývat maximálně 1/3 plochy dna terária, jinak může dojít k přehřátí nádrže a tím také k ohrožení života vámi chovaných zvířat. UV zdroje nejsou nutné, resp. u nočních ještěrů se prostě nevyužijí. Dotace vitaminovými a minerálními směsmi (ROBORAN) potřebu zvířat plně pokryje.

VLHKOST:
Druh není náročný na vlhkost, rosení v letních měsících postačí 1x týdně, miska na vodu ovšem nesmí chybět. Vlhkost zajistíme rosením, nejlépe navečer. Budete-li terárium rosit každý den večer, nic nekazíte. Vhodné je rosit navečer, nebo ráno (tedy večer po-, nebo ráno před- zapnutím tepelných zdrojů. A to v "míře úměrné", tedy aby bylo mlžení poznat, ale ne, aby všechno plavalo. "Mlžítko", tedy postřikovač plňte odstátou nebo vlažnou vodou. Jen ať to není dešťovka - způsob jejího sběru nebývá obvykle příliš hygienický a z tohoto důvodu může hrozit nebezpečí například zavlečení parazitů (z trusu ptáků a podobně).

SUBSTRÁT:
Nejvhodnější substrát je lignocel. Doporučuji 1/3 plochy dna vyhradit pro vlhký substrát (lignocel, nebo rašelinu), což je nutné především v nádrži, kde odchováváte mláďata. Pokud nechcete vlhký substrát sypat na dno, umístěte jej v teráriu do plochého květináče či misky. Tyto ostrůvky můžete osázet rostlinami, nebo přiklopit kokosovým domečkem. Vlhký úkryt využijí vaši gekoni při svlékání - jak převlékárnu. Zároveň tak lépe rozčleníte vnitřní prostor nádrže a vaše ještěrky budou mít více úkrytů. Lignocel, to jsou vlákna z oplodí kokosového ořechu prodávaná v lisované "cihle". Seženete jej v květinářstvích a někdy také v potřebách pro chovatele. Lignocel je tvořen téměř výhradně celulózou, tedy odolným polysacharidem. Přestože je jednou na balení obrázek rostlin a podruhé jakýsi "tera-motiv", balení obsahuje to samé. Jedná se o substrát bezpečný, sterilní a co je pro účel teraristy výborné, neobsahuje žádné hnojivo. Výborně saje vodu, zůstává-li vlhký. Pokud přeschne, vodu vstřebává obtížně. Na rozdíl od rašeliny je tak neutrální a "sterilní", že snadno poskytne útočiště plísním, roztočům a dokonce houbám. Proti tomu se lze bránit vloženými kousky vonných tyčinek, nebo tím, že do vody, v níž necháte lignocel nabobtnat, nakapete pár kapek esenciálního oleje (osvědčil se mi citron, levandule nebo hřebíček). Pokud si pořídíte kostku Lignocelu, poradím vám tip který není na obalu uveden: použijte horkou vodu, při použití studené vody můžete čekat i den, než substrát nabyde té správné kypré konzistence - pořád se bude tvářit jako kostka. Potřebujete-li menší množství Lignocelu, nalijte na lisovanou cihlu pouze litr horké vody. Kyprá nacucaná hmota se odloučí a zbytek zůstane suchý pro pozdější použití.
Rašelina, svou povahou kyselá, růst plísní a houbiček nepodporuje. Mohou ji však přímo v zataveném sáčku, ve kterém si ji přinesete domů, obývat malé mušky nebo chvostoskoci. Pokud odchováváte Sphaerodactyly, chvostoskoci se vám asi budou hodit, ale jinak se s "malými lezoucími tečkami" v teráriu smíří jen hodně otrlá (chovatelova) povaha. Pokud vás taková nepříjemnost postihla, vězte, že je to spíše estetická záležitost a bojujte s ní výše popsaným způsobem. Nebo rašelinu dejte před použitím do mikrovlnky. Vraťme se k písku. Nejlepší je tedy ten vápenitý, v teraristikách ovšem mívají křemičité. Jakýkoli písek, který seženete, ať už je z obchodu, od moře, nebo shrábnutý z dětského hřiště, před použitím sterilizujte - uvařte nebo upečte. Nevěřte ničemu. Choroboplodné zárodky, vajíčka a vývojová stadia parazitů by váš chov postavila mimo provoz. Pískem vysypte terárium do výšky 5-10cm, ještěrky občas rády hrabou. Hrabou-li moc, tedy pořád, znamená to, že je málo krmíte. V tom případě zvyšte krmnou dávku. Do substrátu samičky také zahrabávají snesená vajíčka.

DOMEČKY:
Dostatečné množství úkrytů je podmínkou chovu ještěrek. Předcházejí stresu, neboť umožňují ještěrovi schovat se. Ještěrky stráví spoustu času ukryty v různých škvírách a štěrbinách, ať už obývají domy nebo skály a chtějí to tak mít i u vás doma v teráriu. Ze svých "jeskyní" vycházejí za soumraku ven, aby hledaly potravu, vodu, hájily své území, nebo hledaly partnera. Úkryty lze zajistit plochými kameny břidlice. Ujistěte se, že se "stavba" nemůže zřítit. Můžete použít poloviny kokosových skořápek, pláty korkové kůry, různé "kořeny" určené pro akvaristiku, kusy pokrouceného olivového dřeva, keramiku... Já osobně používám husté umělé listy připevněné na stěnách terárka. :o)

VĚTVE A KOŘENY:
V případě terária polopouštního typu si můžete dovolit celkem cokoli. Ve vlhčích teráriích ovšem dochází k plesnivění vložených větví (což lze výrazně omezit dobrým větráním = dvěma ventilačními plochami vzájemě kolmými, položenými co nejdál od sebe. Jedna v horní části nádrže, druhá při spodním okraji). Asi dokonale odolný je korek (kůra korkového dubu), ony záhadné kořeny impregnované solí (dřevo z rašelinišť) a bambusové tyčky. Hodně vydrží olivové dřevo. Uvedená nabídka by možná byla postačující, ale když se rozhodnete mít v teráriu měkčí dřevo, možná bude zapotřebí jej nějak upravit. Kombinací vyvařením, nasolením, napuštěním voskem, máčením v Domestosu. Netoxický!!! A pozor, to, že látka není toxická pro nás nutně neznamená, že není toxická pro zvířata. Domestos má tu výhodu, že se rozkládá na kuchyňskou sůl a vodu, takže dokonale vysušené předměty jsou neškodné. S jinačí preparací zkušenosti zatím nemám. Ale podle mě stačí dřevo pořádně vyvařit v horké vodě a umýt vodou s trochou soli... :o)
Demistifikace*: nepoužíváme akátové dřevo, akát je jedovatý celý.

Když odjíždíte pryč...
Postavíte-li chovatele před fakt odjezdu na prázdniny, na dovolenou, znejistí. Jak by ne, první věc, která mu proletí hlavou, pravděpodobně bude : "A co moji plazi???". Samozřejmě, záleží na tom, kolik zvířat máte, jak jsou náročná, jak daleko a na jak dlouhou dobu budete pryč. Ideální je, když se o zvířata postará někdo, kdo zůstává doma. Pokud od vás váš blízký nic z oboru nepochytil, nakreslete mu, barevně namalujte a napište, kolikrát týdně má dolít vodu a kterou krabičku s nachystanými cvrčky má otevřít, do kterého terária ji má vložit... Máte-li jen jedno malé terárium a příbuzné, kteří se nebojí jěštěrů (k čemuž je lze zmanipulovat), či pokud máte dobré přátele, možná se vám podaří přemluvit je, aby vaše chovatelská chlouba přečkala bez křivdy dobu vaší nepřítomnosti u nich. S návodem a pohodlně nachytaným krmením, pochopitelně. Vysvětlete pečovatelům, aby na zvířata zbytečně nesahali, manipulovali s příslušenstvím a zvířaty pouze umytýma rukama, umístili terárium na klidné (a pro noční druhy i tmavé) místo, tedy ne na okno, či doprostřed kuchyňského stolu. Povězte jim, že jsou to zvířátka líná a letargická a že pořád spí. Ubezpečte se, že dvířka jsou opravdu důkladně zajištěná proti samovolnému otevření a naučte s nimi manipulovat přechodné pečovatele. Varujte je před experimenty typu "A nedal by si kousek řízečku, nebo šlehačky ?". Phelsumám nedávejte jogurt, tvaroh, puding, kupované sirupy, ani pribiňáčky !! Ubezpečte své blízké, že to určitě zvládnou, že jim věříte. Dárek na přivítanou, až se vrátíte, je velmi, VELMI, potěší. Věřte, že si ho zaslouží. Držte jim palce.

Až budete třídit a chystat cvrčky, připravte si větší uzavíratelné krabičky s děrovaným víčkem. Měly by se pohodlně otvírat a vkládat do terária. Nedávejte dovnitř zmuchlaný papír, ale chomáč orosených zelených listů nebo trávy (já dávám kartón od vajec :o) ). Dovnitř umístěte odpočítané cvrčky. Je vhodné, aby byli cvrčci napití (viz list "cvrčci"). Postačí krmení 2x týdně, tedy dvě krabičky na týden a v nich 3 až 5 cvrčků na zvíře.
Platí zásada: cvrček ne větší než hlavička ještěrky. Vhodnější jsou nymfy cvrčků (nedospělí, bez křídel), protože dospělci jsou agresivnější v požírání svých druhů. Pokud se rozhodnete být obzvláště hodní, nachystejte jen samičky cvrčků (poznáte je podle kladélka na konci zadečku), aby se náhradní pečovatelská služba nezhroutila z koncertování imag samců (dospělec = imago).

Je třeba zajistit:

Dostatek vody.
Zajištění terária proti útěku vašich zvířat. Zkontrolujte ještě jednou, že opravdu neutečou.
Nižší teplotu (vypnout vyhřívací zařízení, je-li terárium naproti oknu, pak zatáhněte závěsy, nebo sklopte žaluzie).
Krabičky s živým krmením (cvrčci, nebo mouční červi, ale ne obojí pohromadě v jedné krabičce).
Instruktáž pro obsluhu krabiček (aby náhradní pečovatel věděl, co má kdy udělat).
Krmení pro „živé krmení“ (alespoň šťavnaté, dužnaté listy – zelí, čínské zelí).

Někdy je možné zařídit, že vám plázka pohlídají v obchodě se zvířaty. Máte-li ovšem s majitelem, či prodávajícím, opravdu dobrý vztah (a možná pokud jste zvíře koupili u nich). Nechci nikomu křivdit, ale k této volbě mě nikdo nedožene. Pokud odjíždíte v letních měsících, většinou (nejsou-li to mláďata) přečkají vaši chovanci bez krmení dva, možná i tři, týdny bez újmy. Za předpokladu, že budou v dobré kondici, budou mít dostatek vody a nebude jim přitápěno, ani přisvětlováno. Poklesne-li totiž teplota, zvířatům se zpomalí metabolismus. Představte si to prosím tak, že budou "fungovat" pomaleji. Vyvarujte se pomyšlení na ledničku !!! Budou trávit ze svých tukových zásob uložených na břiše a v ocásku. Budeli celou dobu co budete pryč pršet, nic se tím nezkazí, naopak. Ovšem to těžko zařídíte. V České republice sice existují hotely pro psy a kočky - s výbornou úrovní i nebezpečně pochybné. Pokud vím, pro plazy u nás žádné hotely neexistují. Je to jednak otázka náročnosti a velikosti různých druhů plazů, nejen gekonů, jednak nedůvěra chovatelů poděšených CITES, možností nákazy zvířat, nízkou úrovní péče i důvěryhodnosti hypotetického zařízení. Mimo to jsou zvířata - mimo svou choulostivost - ještě často velmi cenná (z hlediska nedostupnosti) a drahá (z hlediska ceny). Ano, ono by to šlo zařídit, ale svět ve kterém žijeme bohužel nestojí na základech teraristiky. Ve Velké Británii existují kromě hotelů pro psy a kočky ještě jakési kouzelné organizace, jejichž úkol spočívá v zajišťování vzájemného hlídání zvířat členy této organizace. Zaangažovaní lidé jsou zavázáni postarat se o zvíře jiného člena dle svých možností jako by bylo jejich vlastní. Tuto myšlenku hluboce obdivuji. Pravdou však je, že každý národ má jinou mentalitu. Ať už je váš plázek zástupcem kteréhokoliv řádu či podřádu, je to především Neřád, což prosím vyslovujte s láskou. Psychicky vaší nepřítomností příliš trpět nebude. Pokud se toho však vskutku obáváte, vylepte mu z vnější strany terária svou fotografii, na které se usmíváte.