PARAPSYCHOLOGIE -
NADĚJE ZŮSTÁVÁ
(Aleš Česal)


Lidskou duši odpradávna vzrušuje a přitahuje neznámé a nepoznané.V legendách a mýtech národů celého světa vystupují jedinci se schopnostmi, které jsme si navykli označovat jako nadpřirozené. Neobejde se bez nich ani kniha knih Bible. Stačí jen zalistovat a číst o uzdravování nemocných dotykem ruky, o předvídání budoucích událostí, o chůzi po vodě a levitaci. Křesťané tyto jevy nazývají zázraky a často jsou jedním z charakteristických atributů pro celou řadu světců. Dnes existuje dokonce i vědní obor, který se této oblasti věnuje. Tento obor se jmenuje parapsychologie.

Řecká předpona ,,para" znamená mimo. Parapsychologie se tedy zabývá jevy, které stojí mimo dosud poznané psychologické zákonitosti.
Hned na počátku musíme poznamenat, že parapsychologie zkoumá jevy, které spojuje pouze to, že jsou výjimečné a pozoruhodné. A jde v podstatě o to, zjistit, zda existuje nějaký charakteristický rys či zákonitost, který by byl těmto fenoménům společný. Předmětem výzkumu parapsychologie je takzvané mimosmyslové vnímaní, neboli vnímání, které není zprostředkována dosud známými smysly. Základními formami mimosmyslového vnímání jsou telepatie, jasnozření, předvídání, psychokineze, radiestézie, poltergeist. Zkusme se podívat na jednotlivé fenomény podrobněji.


Telepatie
Toto slovo je odvozeno z řeckého
tele (daleko) a pathia (cítění, přijímaní), tento termín zavedl anglický psycholog Myers. Telepatií nejčastěji rozumíme neobvyklou komunikaci mezi lidmi, často se projevuje i spontánně pod vlivem citových zážitků. Jedná se o přenos informace přímo z člověka na člověka a podle některých odborníků nemusí jít o přenos pouze z mozku do mozku, ale také z celého těla do celého těla, i přesto že vjem nakonec zpracuje a interpretuje mozek. Při přenosu teleinformace nehraje žádnou roli vzdálenost. Teleinformace může překlenout vzdálenost několika metrů až tisíce kilometrů. Jde o bezprostřední působení neuropsychických procesů jedné bytosti na neuropsychické procesy bytosti druhé. Z této definice je patrné, že v každém případě se telepatie účastní přinejmenším dvě individua. Osoba vykonávající telepatický vliv na druhou osobu, které předává telepatickou informaci se nazývá telepatickým induktorem neboli agentem, Osoba, která bezprostředně na vzdálenost zachycuje tento vliv bývá nazývána telepatickým percipientem. Je nutné si uvědomit, že to co telepaticky vnímá percipient se zdaleka nemusí shodovat s tím, co vnímá induktor. Z toho vyplývá, že telepatie není přenášení nebo čtení myšlenek, jak je často zcela mylně uváděno, ale jde o přenos informace v podobě vjemů vizuálních, sluchových a výjimečně i čichových. Telepatii rozdělujeme na spontánní a experimentální.

Telepatie spontánní
Spontánní telepatie se děje neočekávaně, bez našeho přičinění. Jedná se o cosi, co zná většina populace. Odehrává se většinou mezi příbuznými či blízkými přáteli a rodinnými příslušníky. Ke spontánní telepatii obvykle dochází ve chvílích extrémní zátěže, především citové, ve stavu nebezpečí života či dokonce smrti. Z mnoha případů spontánní telepatie je známo, že příjemce musí být v klidu až v útlumu, zatímco vysílající musí být ve stavu koncentrace (což není v žádném případě útlum, jak by se leckdo mohl domnívat), vypětí či stresu.

Nestor české psychotroniky ing. Patrovský tvrdil, že vysílání informace navozuje adrenalin vyloučený ve stavu stresu z nadledvinek, příjem naopak usnadňují některé drogy, které používali věštkyně a domorodí kouzelníci v podobě mastí, lektvarů i omamných dýmů. Mírně působí i drogy jako nikotin a alkohol.

Experimentální telepatie
Při experimentální telepatii se obvykle přenáší nějaká kresba či obrázek. Nejčastěji užívané jsou karty dr. Zenera s pěti symboly: čtverec, vlnovky, kruh, kříž a hvězda. Profesor matematiky na londýnské univerzitě S. G. Soal dává přednost použití karet s pěti zvířaty: lev, slon, zebra, žirafa, pelikán, poněvadž předpokládá, že pro přenos jsou vhodnější barevné obrázky těchto zvířat než abstraktní symboly Zenerových karet. Percipient, neboli ten, kdo přijímá telepatický signál, předem zná symboly všech pěti karet, myšlenkově je mu vysílán vždy jeden z těchto pěti symbolů, a on má poznat, který z nich z to je. Při příjmu je nutno vyloučit jakoukoli logiku a všímat si pouze toho, co příjemce bezprostředně napadne. Předpokládá se, že telepatii usnadňuje jakási nosná či pilotní vlna, kterou je možné vyvolat usmrcením zvířete, ionizací vzduchu středně těžkými ionty, které například produkuje zapálená svíčka, při některých pokusech působil příznivě i kmitočet 27 MHz z vysílače pro dálkové řízení modelů (ing. V. Patrovský: Od magie k biotronice)
Na první pohled se zdá, že toho o telepatii víme dost, bohužel i přesto jsou výsledky experimentální telepatie chabé. Dá se vůbec nějak, nejlépe vědecky dokázat existence telepatie? Zmínil jsem se o pokusech se Zenerovými kartami při experimentální telepatii. Pravděpodobnost tahu jedné určité karty je dvacet procent. Při experimentování však byly odhaleno, že jistí senzitivní jedinci daleko překračují dvacetiprocentní hranici. Nejmarkantněji se to projevilo u dětí. Děti do tří let byly úspěšné na 42 %, 3 - 5 leté na 38% a 6-8 leté na 26 %, jak je vidět všechny zmíněné kategorie překročili hranici náhody. Také by se z těchto pokusů dalo usuzovat, že s přibývajícím věkem ubývá telepatických schopností. Možná, že se všem odchovancům vědecko-fantastických románů, v nichž se to jen hemží cvičenými armádními telepaty (připomenu snad jen úspěšný seriál Babylon 5) a jejich telepatickými souboji, se budou zdát zmíněná statistická data poněkud suchá. K tomu bych poznamenal, že jde o první krůčky, které v sobě nesou zárodek budoucnosti daleko fantastičtější než tušíme.
Dalším projevem MSV - mimosmyslového vnímání, který jak uvidíme s telepatií úzce souvisí, je jasnozřivost.

Jasnozřivost
Jak jsme si už řekli při telepatii dochází k přenosu informace z mysli do mysli či z mozku do mozku chcete-li. U jasnozřivosti jde o vnímání předmětů nebo obsahů v přítomnosti nebo v minulosti bez účasti známých smyslů. Také můžeme hovořit o krypstézii, neboli poznávání skrytého. Při experimentech se pokusná osoba snaží uhádnout obsah balíčku který jí není znám. Určitou variantou této schopnosti je i tzv. psychometrie (pozor nezaměňovat se stejným psychologickým termínem). Psychometrik dokáže odhalovat minulost předmětů, například vražedných nástrojů. Zmínil-li jsem v souvislosti s telepatií sci-fi seriál Babylon 5, neodpustím si v souvislosti s psychometrií zmínit další seriál, který běží v současné době na TV Nova. Mám na mysli seriál Milénium, kde senzibil Frank Black spolupracující s FBI, je velice schopným psychometrikem. Jak to ale je s janozřením doopravdy a jak se na něj dívá soudobá věda?

Fenomén Štěpánek
Určitě je pro nás Čechy zajímavé, že právě v tomto oboru jsme dosáhli světově uznávaných výsledků. V šedesátých a sedmdesátých letech byla výzkumu parapsychologie v tehdejším Československu věnována značná pozornost. Připomenu jen oficiální a státem podporovanou psychtronickou laboratoř profesora Kahudy, v níž se experimentovalo se všemi projevy MSV. Jedním z badatelů, které fascinovala (a dosud fascinuje) oblast MSV byl i RNDr. Milan Rýzl. Počátkem šedesátých let prováděl Rýzl řadu experimentů s dobrovolníky, kteří byly uváděni pomocí hypnózy do změněných stavů vědomí a v tomto stavu museli plnit různé úkoly, které by prokázaly existenci MSV. Mimo jiné šlo o rozpoznávání obsahů zapečetěných krabic. Při těchto pokusech se Rýzl seznámil s člověkem, který měl největší psychické schopnosti všech dob, s Pavlem Štěpánkem. Na první pohled nenápadný a klidný bankovní úředník v sobě tajil netušené schopnosti, které potvrdila řada po sobě jdoucích pokusy. Experimentovalo se s kartami 7,5 cm x 12,5 cm velkými, které byly na jedné straně bílé a na druhé straně černé. Tyto karty byly uloženy do neprůhledných desek v neprůhledných obálkách. Štěpánkovým úkolem bylo uhodnout jakou stranou je karta v obálce otočena nahoru. V první sérii pokusů provedl Štěpánek 200 testů po deseti odhadech. Tedy dohromady 2000 odhadů. Štěpánek dosáhl 1140 správných pokusů, úspěšnost jeho odhadů byla tedy 57%. Pravděpodobnost, že se Štěpánkovi odhady děly pouhou náhodou je 10 milionů : 1. Při dalších pokusech dosáhl Štěpánek až 71% úspěšnosti. Štěpánkovi schopnosti byly potvrzeny i jeho účastí při experimentech v laboratořích na zahraničních univerzitách. Není tedy vůbec troufalé říci, že pokusy s Pavlem Štěpánkem prokázaly existenci mimosmyslového vnímání.

Předvídání
nebo také jinak proskopie a prekognice, je zvláštní kategorií MSV, v níž se jedná o přímé poznávání budoucích událostí, bez možnosti jejich vyvození ze současných vědomostí.
Tato schopnost byla odedávna v posvátné úctě lidí všech ras a kultur. Vždyť kdo by nechtěl náhlednout za oponu budoucnosti a znát věci příští.
Existuje několik forem předvídání. Velmi častou formou předvídání jsou věštecké sny, které oznamují budoucí událost. Další formou spontánní, přirozené formy předvídání, jsou i případy, v nichž člověk vytuší nebezpečí hrozící jemu či blízké osobě. Většinou se tyto formy proskopie (předvídání) dají vysvětlit i přirozeným způsobem. Velmi přesně celou věc chrakterizuje RNDr. Rýzl, o němž jsme se již zmiňovali: Významný zážitek může být důsledkem prožívaných obav či přání a k jeho splnění může dojít normálním způsobem, například vědomým úsilím daného jedince.

Déja vu
Ovšem existují i takové formy předvídání pro něž se hledá tzv. přirozené vysvětlení jen velmi obtížně. Jednou takovou kategorií jsou zážitky typu ,,déja vu". Někdy se totiž stává, že v určité situaci získáme neodbytný pocit, že onu situaci jsme již někdy viděli a prožívali. Klíčové jsou především ty zážitky při nichž se subjekt nalézá v situaci v níž se už někdy viděl a vzpomínka je natolik živá, že si člověk vybaví nějaký neznámí detail, u nějž je podstatné, že je ověřitelný. V seriózní literatuře je často citován toto vyprávění: ,,Když jsem byl se skupinou přátel na výletě v Heidelbergu, má první návštěva platila zřícenině tamního hradu. Když jsem k ní přišel, vnutila se mi myšlenka o existenci jedné zvláštní místnosti v nepřístupné části budovy. Když mi dali papír a tužku, nakreslil jsem plán této místnosti. Můj náčrt se přesně shodoval se skutečností, což jsem si ověřil při pozdější návštěvě této místnosti."
Proskopických projevů je celá řada a jsou vskutku velmi rozmanité. Srovnáním řady případů se dají vyvodit i určitá obecnější pravidla. Proskopické vize bývají jasnější a mívají více detailů, čím je jejich splnění bližší. Zajímavé je, že při předvídání (na rozdíl od takové astrologie) chybí přímé předpovědi obecných událostí, pokusná osoba vždy referuje o konkrétních událostech, charakterech osob atp. bez širších souvislostí.
I přesto, že existuje celá řada příhod proskopického charakteru, je tento jev, jako ostatně všechno, zpochybnitelný. Naskýtá se tedy otázka, zda se dá předvídání nějak exaktně dokázat. Pokusili jsme se o to v případě telepatie i jasnozření a není důvod, abychom nedodali seriózní důkaz i v cause proskopie.

Židlové testy
Na počátku vědeckého výzkumu proskopie stojí tzv., židlové testy, které prováděl E. Osty s jasnovidcem Pascalem Forthunym. Testy se prováděli při přednáškách či jiných veřejných akcích, tak, že v sále vybrali namátkou několik židlí a před přednáškou k nim přivedli pokusnou osobu. která dostala za úkol přenést se do budoucnosti, nalézt osobu, která si na židli při přednášce sedne a uvést, co nejvíce podrobností o ní a jejím životě. Podstatné je, že se pokusy odehrávaly v kontrolovaných podmínkách, a že přesnost odhadů byla zarážející.

Psychokineze
Až dosud jsme hovořili o projevech MSV, které se odehrávají takříkajíc v nehmotných podmínkách, naskýtá se však otázka, zda je možné, aby jisté projevy MSV působili i na hmotu, ať už živou či neživou, právě to je totiž další formou MSV -- psychokineze či telekineze. Tyto termíny označují pohybování předmětů bez prokazatelného vlivu přirozených fyzikálních činitelů, tj. prostřednictvím psychických sil. Asi nejznámější psychokinetičkou všech dob byla N. S. Kulaginová, které dovedla pohybovat bezdotykově předměty až 250 g těžkými. Byla sice obviněna, že podvádí a používá tajně magnety, což by se dalo možná akceptovat v případě pohybující se střelky kompasu, ale ne u hýbajících se zápalek či jiných nekovových předmětů, jak trefně poznamenal ing. Patrovský.
Jak jinak i tyto jevy byly a jsou posuzovány laboratorně. Asi nejfrekventovanější jsou pokusy s hracími kostkami, při nichž se subjekt snaží ovlivnit stranu hrací kostky, která má padnou. Stejně jako i v předchozích případech byla i při těchto pokusech překročena hranice pravděpodobnosti a je tedy dokázáno, že alespoň někteří jedinci, jsou schopni psychicky na hmotu působit.
Jevy, o nichž jsme se bavili, jsou velmi specifickou záležitostí, škála fenoménů, kterými se parapsychologie zabývá, je neobyčejně pestrá a zdá se že se snad ani nepodaří najít určitý spojovací bod, který by byl společný pro všechny jevy řazené k MSV. Přesto tady takový bod existuje, je jím lidská psychika. Jak ale funguje ve vztahu k jevům MSV, je těžko zjistitelné. Existují pouze teorie, které se snaží celý problém osvětlit: Jedna z těchto teorií předpokládá existenci dosud neznámého fyzikálního pole (tzv. PSÍ-pole), které by hypoteticky vysvětlovalo přenos a příjem paranormální informace. Jiná z těchto teorií předpokládá existenci psychických částic schopných vyřazovaných myslí a schopných energeticky působit.

Bohužel je parapsychologie zatím mladá a dlužno poznamenat, že dost opovrhovaná věda, a tak si na konkrétnější výsledky musíme počkat. Řekne-li ale někdo, že zmíněné nefyzické jevy neexistují, poněvadž odporují fyzikálním zákonům, je přinejmenším stejný šarlatán, jako ten, kdo bude tvrdit, že přesně ví, jak MSV funguje