Jenny Nowak

     

     Narodila se 28. 6. 1955 v Jihlavě. Během studií psala verše, publikované hlavně časopisy. Původní povolání módní návrhářky obuvi brzy vyměnila za práci chovatele exotické zvěře, nejprve v jihlavské a poté v pražské zoologické zahradě.

     V posledních letech se profesionálně věnuje literatuře. Kromě toho se zajímá o paranormální jevy, vampyrismus, magii a alternativní stavy vědomí.

     Z těchto oblastí čerpají všechny její předcházející knihy - Nemrtví, Dračí krev, Smích šakalího boha, Pláč prokletého krále a Jiná rasa, které jsou vesměs vyprodány, a s napětím se očekávají její další romány.

     Autorka žije a pracuje v Praze. Své knihy píše pod pseudonymem, neboť její občanské jméno už právem používá jiná autorka jako své jméno literární. Její skutečné jméno je Jana Moravcová.

 

 

 

 

 

 

ROZHOVOR S JENNY NOWAK

>Jak podle vás upíři žijí?

Je mi samozřejmě jasné, že když něco tak "ujetého", jako že upíři existují, tvrdím, u drtivé většiny lidí, zvyklých přemýšlet v "jedné koleji", vzbuzuju maximálně tak soucitné poklepání na čelo. Mimo jiné je to ale i tím, že pod vlivem mnohdy slabomyslných hororů si skoro každý představuje, že věřím v nějaké zakrvácené příšery s vysunovacími špičáky, co se o půlnoci vyhrabávají z hrobů. Případně visí jako obří netopýři za okny nevinných blondýnek. Tak to pochopitelně není. Upíři se od "obyčejných smrtelníků" neliší ani tak vnějšími znaky, jako tím, jak se chovají a jak žijí. Upíři se živí metafyzickou, nehmotnou částí lidské krve, která udržuje věčný koloběh života a zajišťuje jim věčné mládí a nesmrtelnost.

>Co se však s takovou nesmrtelnou bytostí stane, pokud je například zastřelena nebo jiným způsobem - ve fyzickém slova smyslu - zabita?

Pokud jsou upíři zabiti a pohřbeni - a nejsou-li na nich provedena tzv. protivampýří opatření -, opouští vždy v noci jejich nesmrtelné astrální tělo hmotnou schránku a žije z lidské energie, kterou odebírá spícím.

>Upíra lze tedy zcela usmrtit pouze pomocí zmíněných protivampýřích opatření...

Ano. Občas jsou pak objeveny zajímavé archeologické nálezy. Ať už jde o objev početného pohřebiště ve Francii, či nález koster upírů pohřbených v 11. století v Čelákovicích u Prahy, kolem něhož se mi - částečně neúmyslně - podařilo vzbudit v poslední době takový rozruch, že mám obavy, aby mi nebyl veřejně zakázán přístup do Národního muzea.

>Můžete připomenout, co bylo v Čelákovicích nalezeno?

V roce 1966 bylo v Čelákovicích u Prahy odkryto pohřebiště, v němž byly nalezeny kosterní pozůstatky několika neobyčejně vysokých a navzájem si podobných mladých mužů. Všichni měli sice bezvadný chrup, avšak u všech byly zároveň nalezeny "atypické deváté zuby a špičáky přesahující linii prvních stoliček až o 9 mm". Kromě toho nesly kostry zřetelné stopy právě protiupířích zásahů: Ústa vyplněná kamením a hlínou, useknuté či ukroucené lebky. Některé zásahy byly provedeny hned při pohřbívání, některé však až nějaký čas poté. Je tedy zřejmé, že místní obyvatelé měli z upírů takový strach, že hroby ještě dodatečně otvírali, zásahy kombinovali a snažili se mrtvé znovu "zneškodnit".

>Proč jste se v souvislosti s tímto nálezem nepohodla s archeology z Národního muzea?

Archeology rozlítil už můj román Jiná rasa, nabízející jednu z verzí tehdejších "čelákovických událostí", a dokument, knihou inspirovaný a odvysílaný televizí, to pak završil. Věda zkrátka trvá skálopevně na svém a všechny prokazatelné odlišnosti kostí, zubů a způsobu pohřbení připisuje náhodě či pověrčivosti tehdejších prosťáčků. Antropoložka, která kostry zkoumala, totiž došla k závěru, že nalezený "kosterní materiál nevybočuje z běžného průměru". Přesto nelze žádnou cestou získat ani fotografie nálezů - s výjimkou dvou či tří retuší upravených, na nichž není vidět téměř nic, tím méně pak zhlédnout kostry samotné. Proto by mne zajímalo, jaký bude osud kostry nalezené asi před třemi měsíci v Lysé nad Labem. Dotyčný jedinec byl pohřben na klášterním dvoře tak, že ho pravděpodobně někdo železnými hřeby přibil k dřevěné desce. Přestože se jeden hřeb i s kostí, jíž prošel a od níž už ho nelze oddělit, dochoval téměř kompletní, vědci se dali slyšet, že se může jednat o vstřel šipky. Další teorie vyslovená doktorem antropologie pak zněla, že by mohlo jít "o původní kovovou součást oděvu". Nejsem odborník, nicméně jsem nikdy neslyšela, že by - byť v hrobě - kovové knoflíky či něco podobného samy od sebe prorůstaly kostmi. Na neupravených záběrech z místa nálezu, pořízených amatérskou kamerou, jsou pak nade vší pochybnost opět patrné výrazně přečnívající špičáky. O ničem takovém se však úřední dokument nezmiňuje. Věda zkrátka vidí jen, co se jí hodí a s idealistickými amatéry se nebaví.

>Vraťme se ještě k upírům samotným. Pokud jsou to nesmrtelné bytosti, které procházejí věky, pak se nabízí jakási paralela s Čapkovou Věcí Makropulos. Hlavní hrdina vaší trilogie dokonce páchá - samozřejmě jen ve fyzickém slova smyslu - sebevraždu. Znamená to, že upírům stejně jako lidem přináší jejich nesmrtelnost existenciální problémy?

Nikoliv. Vampýři jsou bytosti s odlišnou genezí než lidé. Jejich původ spočívá v astrálu, v prvotním plánu stvoření. Existují od počátku světa, jejich "životy" překlenují tisíciletí. Člověk stižený osudem nesmrtelné Emilie Marty by patrně skutečně dospěl k naprosté beznaději a touze po definitivním konci, právě tak jako Čapkova hrdinka. Vampýr je ovšem bytostí s odlišným uspořádáním, s odlišným vnímáním světa a běhu času. Trvání je jeho podstatou, takže myslím, že existenciální problémy spojené s nemožností fakticky zemřít a s věčným opakováním obvykle neřeší.

>Z "upířích" filmů je známá schopnost vampýrů měnit podobu. Připouštíte také tuto možnost?

Některé okultní prameny fyzické přeměny v jiné formy - ve vlky, netopýry apod. - připouštějí. I když osobně jsem v této záležitosti poněkud skeptická, musím přiznat, že příslušná teorie zní poměrně věrohodně.

>Jak teorie zní?

Předpokládá nadřazenost nehmotné složky - duše, chcete-li - složce hmotné, tj. tělu. O tomto zákoně přestává poslední dobou pochybovat dokonce i věda, protože už bylo prokázáno, že pozitivními sugescemi lze ovlivnit například uzdravení či zrychlit hojení ran. Lze-li tedy silou myšlenky "poručit" buňkám, aby se uzdravovaly, je patrně potřeba připustit i to, že za určitých okolností - a zvláštních dispozic - by bylo možno jim nařídit, aby prostě změnily strukturu celého těla. Některé prameny uvádějí, že vampýrským bytostem je schopnost dokonalého ovládání svého astrálního, a tím i hmotného těla vlastní a je zakódována už v jejich podstatě, takže přeměnám údajně nemůže bránit vůbec nic. Pro člověka, který se s vírou v upíry setkává poprvé, zní tyto konstrukce poněkud neuvěřitelně. Přesto - pokud vím - nesdílí tuto víru zdaleka sama...

 

Nálezy z Čelákovic:

 

Kostry vypadaly následovně:

     Lebky byly odděleny od zbylého skeletu, ruce byly svázány za zády, u některých lebek byly vylomené čelisti. Velice zajímavá je skutečnost, že lebky byly poněkud odlišné velikosti, než je obvyklé, a navíc - v čelistech byly nalezeny i deváté zuby. Je všeobecně známé, jak velkou úctu chovali naši předci k mrtvým, takže je očividné, že k takovýmto zásahům na mrvolách museli mít pádný důvod.