Had


     Staré mýty viděli hada jako stvoření disponující přírodními léčivými sílami, spojenými s uzdravování a dokonce s oživováním, neboť to vypadalo, že jeho rány se dobře hojí a tělo dokáže dorůst. Pravděpodobně pro tyto všechny vlastnosti byl had starým kultovním symbolem Orientu a do svého znaku, jakožto zosobnění moudrosti spojené s uměním léčit, si hada ovíjejícího se kolem číše zvolili i lékaři. Dalšími vlastnostmi tohoto zvířete je schopnost chytře, potichu a bez násilí uniknout nepříteli. Proto je had i symbolem obezřetnosti a je spojován s bohyní Minervou. Již od pradávna je pokládán i za symbol Země a její plodnosti. Často je zpodobňován, kterak je obtočený kolem rajského stromu. Celkově ho ale křesťanská církev uvrhla do jednoho pytle s drakem a hydrou, jako tvory zosobňující peklo a zlo.Spoutání hadích sil je v mýtech znázorňováno jako boj hrdiny s netvorem v podobě hada nebo draka. Notoricky známý je příběh o souboji sv. Jiří s drakem. Had s hlavou krásné ženy pak značí velký klam.Je symbolem chytrosti, ale také ztělesnění zla a ďábelství. V Bibli se objevuje jako pokušitel a svůdce k hříchu.
     Při putování za hadem coby symbolem není možné vynechat Indii. Její neuvěřitelně složitý panteon má v sobě schována snad všechna známější zvířata, Ganéšou se sloní hlavou počínaje a kobrou, která má několik mytologických poloh, konče. V dobách védské kultury nelze pominout boha Indru, jehož hrdinský čin - zabití hada - je popsán v jednom z hymnů. „Teď Indrovy hrdinské činy chci hlásat, první, jež hromovládce učinil. Zabil hada, vody vypustil, břicho hor rozřízl. Zabil hada rozvaleného na hoře, Tvaštar mu ukoval svištící hromový kyj...“ Tak to alespoň zmiňuje Jaan Puhvel ve své knize Srovnávací mythologie. V Indii, která je na herpetofaunu - tedy plazí společenstva - nesmírně bohatá, nemají hadi a hadí božstva tak negativní hodnocení, jako u nás.
Přes veškerou nebezpečnost a množství každoročních úmrtí jsou hadi v Indii uctíváni, mají své háje a je jim projevována zbožná úcta. Hlavní představitel buddhismu totiž spal pod vztyčenou kobrou, která jej svým roztaženým krčním „límcem“ chránila před ostrými slunečními paprsky a zároveň hlídala jeho klidný spánek. Za to jako odměnu dostala dárek v podobě „brýlí“, jasného označení, že je pod ochranou samotného Buddhy. Kobra posloužila Buddhovi, ale měla mít na svědomí smrt Kleopatry.

Harpyje

Jsou to okřídlené bohyně s dlouhými rozpuštěnými vlasy a dívčí tváří. Mají zahnuté drápy, kterými loví. Jsou nezranitelné a smrduté. Jejich hlad nejde ukojit, proto pozřou vše, co jim zkříží cestu. Objevují se už v Egyptě, ale i v Řecku.

Havran

     Havran je zvíře nesmírně inteligentní, je však považován za jedno ze zlých znamení a symbol osamělosti. V Bibli patří k nečistým zvířatům, v křesťanství je považován za symbol odpadlíků a nevěrců. V alchymii je považován za symbol černé fáze Velkého díla. Nejčastěji ho uvidíme sedět čarodějovi na rameni, to proto, že byl od pradávna považován za symbol moudrosti a věštění a samozřejmě také magie a tajemných sil. Často je tento pták nositelem špatných zpráv, na znacích mívá v zobáku zlatý prsten jako symbol slunečního božstva. Symbolizoval rovnováhu v přírodě, napomáhal udržovat svět v harmonii. I v indiánské mytologii byl spojen se smrtí - pomáhal mrtvým duším. Ale indiáni smrt nechápali jako něco negativního. Je to součást života, podmínka života. Zabití havrana znamenalo velké neštěstí.
     V Číně je naopak Havran zvířetem Slunce a jeho proti pólem je měsíční zajíc. Podle pověsti existovalo dříve deset slunečních havranů, ze kterých vycházel takový žár, že celé lidstvo málem pomřelo. Lukostřelec Chou-I však sestřelil devět z nich dolů z nebe, takže nyní sedí na slunci již jen jeden sluneční havran, zato však má tři nohy.

Hippogryf


     "Iunguntur iam gryphes equis" - čili křížit koně s gryfy bývalo úslovím, označujícím absolutní nesmysl. Však také trvalo dlouho, než takový tvor vznikl. Toto bájné zvíře tedy vzniklo spojením gryfa s koněm a je proto zobrazován jako okřídlený kůň s orlí hlavou, orlími spáry, s koňským trupem a zadníma nohama. Na obrazech bývá zapřažený do Apollónova vozu. Hippogryff má velký vztah ke sluneční symbolice. Stal se symbolem nemožnosti a lásky. Hipogryfové jsou velmi hrdí a nikdo by je neměl urážet. Dal se však ochočit mnohem snadněji nežli gryffin. Když se chtěl k němu někdo přiblíž aniž by mu Hippogriff ublížil, muselo se k němu přibližovat velmi pomalu a pořád se mu dívat do očí. Poté se mu lehce poklonit. Pokud to Hippogriff opětoval, měl člověk vyhráno. Pokud hipogryfa někdo urazí nebo se k němu špatné chová, může způsobit vážná zranění i smrt. Hippogriff má vynikající křídla, je schopný letět jako blesk.



Hydra


     Je to devítihlavý had, který je masožravý a snad ještě více lidožravý. Zabít ji je téměř nemožné, protože když jí useknete jednu hlavu, většinou jí místo ní narostou dvě další. Způsob, jak hydru usmrtit, objevil kouzelník-bojovník Hérakles. Pokaždé, když jednu hlavu usekl, přiskočil jeho přítel a pomocník a čerstvou díru vypálil pochodní. Má-li hydra poslední hlavu, snaží se utéci pryč. Utíká totiž s nadějí, že na ni někdo zaútočí "normálně" a ona opět získá více hlav. Pokud je hydře zabita poslední hlava, je mrtva a není možné ji vzkřísit. Na takovém krku už žádná další hlava nevyrostla. Veškeré akce na její likvidaci byly marné, protože s každou useknutou hlavou jí narostly dvě nové, z toho jedna nesmrtelná. Odstranil ji nakonec až nejslavnější z reků Hérakles a ani ten se neobešel bez pomoci svého přítele Ioláa. Svou smrt ovšem přežila na obloze, kde ji dodnes můžeme vidět jako souhvězdí Draka. A jako metafora nevykořenitelného zla. Hydra je také velmi málo inteligentní, což ale vůbec neubírá na její nebezpečnosti. Hydří krev se považuje za smrtelně "jedovatou", protože v jakékoli jiné krvi způsobí okamžitý rozpad červených krvinek. Namočíte-li v ní nějakou zbraň i malé škrábnutí pak bude smrtelné a to i po několika letech od namočení. Krev hydry se také využívá k přípravě některých lektvarů, ale to především v černé magii. Hydří krev musí být uchovávána v zamknuté skříňce. Také hydří dech je smrtelný, způsobuje okamžité naprosté uvolnění (relaxaci) dýchacích svalů a následnou smrt udušením.