Černá magie

Černá magie termín je patrně odvozen z perského slova, které znamená moc nebo velikost podobně v latině magnus znamená velký, v řečtině megas je mocný, v sanskrtu maha znamená moc. Jejím základem, jak si mnozí myslí, není ubližování, zaklínání, proklínání a očarovávání, ale čistě a pouze využívání energie získané jejím užitím, pro své potřeby. V bílé magii je jaký koli magický úkon použit pro změnu či získání energie třetí straně, bez nároku na získání jakékoli energie pro sebe. V černé magii je tomu právě naopak. Pojem jako "zlá", negativní, špatná jsou tedy zavádějící termíny a to jen proto, že v této magii, je prioritou získat co nejvíce energie pro sebe, ale neznamená to, že tuto energii nelze předat někomu jinému.

Příklad: K černé magii nepostradatelně patří rituály, invokace, "kouzlení". Jedním z nejlepších příkladů černé magie bych z trochou nadsázky poukázal na tak zvanou knihu jménem: Kniha Abramelinova která má základ v Kabala a ukazuje právě, jak získat svého osobního anděla ku prospěchu svému, který nás učí jak ovládnout démony a jak správně zacházet s kabalistyckými čtverci. Při čemž v celé knize je stále dokola doporučováno, že zájmem není škodit, pouze získat pro sebe. Přesto se dá kniha řadit do černé magie.

Zákony

V černé magii, ač se to nezdá, platí také zákony. Jedním a tím nejdůležitějším který by měl každý mít na paměti je zákon "akce a reakce". Nikdo by se neměl divit, že pokud vyvolá nějakou energii, bude mu tato energie vrácena a v dostatečné míře posílena, ať již bude záporná nebo kladná.

    Praktikování
Pokud již někdo chce začít praktikovat černou magii, měl by si uvědomit, že tato magie není nic neškodného. Každý kdo chce začít praktikovat, by si měl uvědomit několik faktů:

* Měl by být vyrovnaný sám se sebou. (Být vnitřně silný)
* Být k sobě upřimný a nepouštět se do magických operací, které jsou nad jeho rámec možností.
* Uvědomit si že cokoli udělám, vrátí se mě posíleno.
* Být si vědom toho, že černá magie nemá hranice a je velmi těžké rozeznat hranice přechodu pozitiva a negativa.

    Církevní varování
Pohled církve (a to nejen katolické) byl je a bude vždy varující. Dle jejího učení člověk nemá nahlížet věci,které mu nepřísluší - věštění a podobně. K ovlivnění počasí má dojít skrze přání-modlitbu. Co je nad to, je ze Zlého. Nejde o to škodit nebo neškodit v tom rozdíl v černotě a bílosti magie není. Dokonce pojem bílá je zavádějící,jako by byla méně nebezpečná. Ona má jen menší sílu,proto může ovlińovat jen trochu. Silná osobnost může oddolat desktrukci- tlakům,které na ní začnou vždy působit až do své smrti-síly totiž vždy vyžadují něco za něco. Je to tvrdý obchod. Na druhou stranu se uznává, že za určitou cenu dostanou lidé počem v dané chvíli touží. Rozhodnutí je na každém. Upřímně horoskopy v časopisech jsou pro zasmání, ale někdy se kolem určitých lidí dějí věci a ono se na konec příjde na to,že si jenom zkoušeli kdysi zaříkávání. Exorcisté pak mají hodně co dělat,aby činy z nerozumu napravili. Zároveń ne vše tajemné souvisí s magií a rituály a rozlyšování je v této věci asi úkol nejtěžší.
(http://cs.wikipedia.org)

Předpokládaná existence "černé magie" je jedním z nejkřiklavějších projevů moderního okultismu, její základní myšlenka slouží coby psychologické "temné zrcadlo" - živná to půda osobních fantazií týkajících se zakázaných, mysteriózních věcí a fenoménu tabu. To, čemu se nepodaří porozumět, je odmítnuto, případně hrozí, že něčí víra bude označena za "černou magii". Někteří okultisté, zdá se, potřebují myšlenku existence černé magie a "černých mágů" k podepření vlastní image, ze stejného důvodu, ze kterého někteří extrémně založení křesťané potřebují věřit v existenci světového satanistického spiknutí - čímž ospravedlňují svou vlastní víru a své jednání. Myšlenka existence "černé magie" pomáhá držet pohromadě realitu těch, kteří by sami sebe chtěli nazývat "bílými mágy". Na pozadí této víry je dualismus "klaďasů" a "padouchů" z kovbojek (správní hoši chodí v bílém a ti zlí v černém), kdy jedni činí v životě pouze dobro, zatímco ti druzí se zcela zasvětili zlu. Toto je docela dost zúžený pohled na svět. Představa "černé magie" navíc předpokládá, že některé magické metody jsou špatné samy sebou, a pokud je někdo používá, je tím pádem "černý mág".

Jako mnohé jiné aspekty okultismu, to, co je označováno za "černou magii" závisí na tom, kdo provádí definici.
Například křesťan může tvrdit, že nehledě na to, co pohané a mágové říkají, veškeré magické praktiky jsou "černé". Pro ty, kteří se snaží vyložit reálnou existenci "černé magie", je však mnohem běžnějším postupem definovat ji v termínech toho, co sami odmítají. Například Gareth Knight ve své knize "A Practical Guide to Qabalistic Symbolism" (1976) tvrdí zcela zřetelně toto:

                                   
 "Homosexualita, stejně jako užívání drog, je jednou z technik černé magie."

Tedy implicitně, každý, kdo se narodí jako homosexuál, je "černý mág"! Pěkná blbost!
Podle mých zkušeností je velmi častým případem, že ti, kteří druhé obviňují z "černé magie", vlastně pouze vyjadřují svůj nesouhlas s tím, co dotyčná osoba dělá nebo prohlásila, že udělala. Obvinit někoho, že je "černým mágem", znamená v určitých kruzích okultistické subkultury totéž jako nařknout někoho, že je "komunista", v Americe padesátých let.

Ti, kteří sami sebe považují v boji za "správné hochy", jsou často mnohem nebezpečnější než jejich domnělí "nepřátelé" - neboť jakékoliv použité prostředky jsou posvěceny vznešenou vizí závěrečného vypráskání "padouchů". Bojovníci za práva nenarozených dětí neváhají metat zápalné lahve na potratové kliniky, zastánci nadřazenosti bílých nechávají vybuchovat nálože na rušných londýnských ulicích, a k tomu všemu okultisté věřící na "černé mágy" nemají žádné skrupule ohledně magických metod použitých v "bitvě" proti nim. Navíc, podle mých zkušeností, bývá taková "bitva" zpravidla poněkud
jednostranná.
Pro mnohé okultisty má účast na takových akcích v sobě zjevně kus romantiky. Částečně za to může populární okultní beletrie, částečně klasika jako "The Devil Rides Out" od Dennise Wheatleyho a díla edwardiánské okultistky Dion Fortune. V knížkách Dion Fortuneové jsou proti sobě postaveny dvě strany - "Velké bílé bratrstvo" - společenství adeptů, kteří nezištně pracují pro větší dobro lidstva a různé "černé lóže" - bratrstva pochybných individuí, která se věnují politikaření, vyděračským praktikám, různými podivnými způsoby přelévají peníze z místa na místo, a zcela nepochybně používají "černomagické" techniky Garetha Knighta - homosexualitu a drogy. V románech Dion Fortunové jsou vykresleni jako bohémští a dekadentní, v protikladu ke strohým a konzervativním bílým adeptům. Stejně tak mnozí nacházejí značný půvab v tom, že se prohlašují za "černé mágy" nebo "satanské adepty". Jestliže nějaké označení představuje tabu anebo má schopnost šokovat, vždycky se najdou jednotlivci, které přitahuje vyzkoušet to na sobě.